25.08.2021 12:17
Co je whistleblowing a kdo je povinen zavést vnitřní oznamovací systém? Jaké jsou povinnosti a jaké sankce společnostem hrozí již od prosince 2021? Odpovědi na tyto otázky se dočtete v článku níže od doc. JUDr. Jakuba Morávka, Ph.D.
Již dříve jsme Vás opakovaně informovali, že bude zavedena právní úprava na ochranu oznamovatelů protiprávních jednání. Po několika neúspěšných vládních a poslaneckých inciativách dala konečný impulz ke vzniku této legislativy Evropská Unie přijetím směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie.
Směrnice předpokládá přijetí příslušné vnitrostátní právní úpravy do 17. prosince 2021.
Český zákon na ochranu oznamovatelů prozatím přijat nebyl. Jeho návrh je v současné době projednáván v Poslanecké sněmovně. S ohledem na zbývající počet schůzí sněmovny a jejich program lze spíše předpokládat, že stávající sněmovnou zákon přijat nebude.
Taková situace má fakticky dvě možná řešení.
– buďto bude bezprostředně po ustanovení nové sněmovny přijat ve zrychleném řízení stávající vládní návrh zákona, který bude vyhlášen bezprostředně před dnem své účinnosti, tj. 17. prosince 2021;
– nebo (a to je asi ještě horší varianta) bude od 17. prosince 2021 třeba postupovat přímo podle směrnice EU až do dne, kdy bude přijata příslušná transpoziční legislativa (pravděpodobně aktuální návrh zákona o ochraně oznamovatelů s dílčími změnami); tato varianta by krom jiného mohla vést k uplatnění sankcí ze strany EU vůči České republice.
Není nicméně pochyb, že koncem tohoto roku a zejména v prvé polovině roku příštího bude třeba této problematice věnovat odpovídající pozornost. Důvodem jsou možné soukromoprávní a zejména veřejnoprávní důsledky (sankce za nedodržení povinností na úseku ochrany oznamovatelů) – viz níže.
Předložená aktualita upozorňuje na základní momenty předmětné právní úpravy a na související rizika.
1. Co znamená ochrana oznamovatelů a jaký má být její účel?
Legislativa na ochranu oznamovatelů protiprávních jednání má v některých zemích, jako jsou například Spojené státy americké, relativně dlouhou tradici. V evropském prostoru (EU a Radě Evropy) existuje řada rozhodnutí (zejména Evropského soudu pro lidská práva) z posledních let popisujících podmínky chráněného oznamování.
Cílem právní úpravy je předcházet nežádoucím situacím (protiprávnímu jednání) v řadě oblastí – účelem je zpravidla ochrana veřejných prostředků, prevence úplatkářství, ochrana životního prostředí atd. Prostředkem k dosažení tohoto cíle je chránit oznamovatele upozorňující na podezření nežádoucího jednání.
Podstata právní regulace spočívá v ochraně osob, které ve veřejném zájmu oznamují státním úřadům, příp. veřejnosti, důvodné podezření na protiprávní jednání (zpravidla) svého zaměstnavatele, včetně ochrany před odvetnými opatřeními ze strany těch, na které bylo oznámení podáno (například vedoucích zaměstnanců). Ochranou se míní například zákaz propuštění oznamovatele ze zaměstnání, zákaz snížení mzdy atd.
Některé státy vedle ochrany zavádí také motivační prvky jako je odměna za prokázané oznámení, či usvědčení oznámeného pachatele atd.
V základu na shodných principech (vyjma motivačních prvků) je vystavěna jak evropská směrnice, tak připravovaný český zákon o ochraně oznamovatelů.
2. Kdo by měl být podle připravované legislativy chráněn?
Připravovaný zákon o ochraně oznamovatelů nad rámec směrnice široce definuje chráněné oznamování. Má jim být oznámení informací o možném:
a)jakémkoli přestupku;
b)jakémkoli trestném činu;
c)porušení právních předpisů ČR nebo EU ve vyjmenovaných oblastech jako například ochrana spotřebitele, ochrana životního prostředí, ochrana vnitřního pořádku a bezpečnosti, ochrana života a zdraví, ochrana osobních údajů, fungování vnitřního trhu atd.
Široce je vymezen i okruh chráněných oznamovatelů. Chráněným oznamovatelem může být jak zaměstnanec, tak také například osoba vykonávající funkci ve společnosti (člen statutárního orgánu, prokurista atp.), příp. společník společnosti, subdodavatel společnosti (osoba samostatně výdělečně činná) či osoba vykonávající dobrovolnickou činnost. Chráněným oznamovatelem může být i ten, kdo se o některou z uvedených pozic pouze uchází.
Ochrana by neměla být poskytována tomu, kdo podal vědomě nepravdivé oznámení.
Vedle oznamovatele samého by měla být ochrana poskytována i osobám oznamovateli blízkým, příp. osobám, které mu napomáhaly při oznamování, či právnickým osobám, ve kterých je oznamovatel společníkem nebo v nich vykonává funkci (statutárního zástupce, člena dozorčí rady atp.), příp. je osobou ovládající nebo ovládanou atd.
3. Před čím by měl být oznamovatel chráněn?
Povinnost zajistit ochranu před odvetným opatřením má osoba, pro kterou oznamovatel pracuje nebo pro ní vykonává jinou činnost (viz shora).
Odvetným opatřením ve smyslu zákona by mělo být jakékoli jednání vyvolané oznámením, které je způsobilé oznamovateli způsobit újmu, jako je například převedení na jinou práci, skončení pracovního poměru, odvolání z vedoucího místa, snížení odměny, změna rozvržení pracovní doby, neprodloužení pracovního poměru na dobu určitou, odstoupení od smlouvy, diskriminace atd.
4. Jaké povinnosti by z právní úpravy měly vyplynout?
Vedle základní povinnosti ochránit poctivého oznamovatele před odvetnými opatřeními návrh zákona v souladu se směrnicí v tuto chvíli předpokládá řadu dalších povinností.
Zvláště lze poukázat na následující povinnosti:
a) zavést vnitřní a vnější oznamovací systém – jedná se o nastavení procesu pro podávání oznámení jednak v rámci zaměstnavatele, resp. právnické osoby (vnitřní oznamovací systém), v podobě určení adresy el. pošty, telefonního spojení a příslušné osoby (viz níže), a dále podání informace o možnosti obrátit se primárně na Ministerstvo spravedlnosti, jehož nově zřízení odbor bude pověřen agendou ochrany oznamovatelů (vnější oznamovací systém). Vedle využití vnitřního a vnějšího oznamování by oznamovatel měl mít možnost, při splnění zákonem stanovených podmínek, učinit i veřejné oznámení, tzn. obrátit se se svým podezřením přímo k veřejnosti například prostřednictvím médií.
Návrh zákona vyjmenovává osoby, které budou povinny k zavedení vnitřního oznamovacího systému. Takovou povinnost by měl mít krom jiného každý zaměstnavatel, který zaměstnává alespoň 25 zaměstnanců (bez ohledu na rozsah úvazku a formu zaměstnávání).
b) ustanovit příslušnou osobu – osoby povinné k zavedení vnitřního systému oznamování (tzv. povinné subjekty) by taktéž měly být povinny ustanovit tzv. příslušnou osobu. Mělo by se jednat o ve smyslu zákona bezúhonnou osobou, která je nezávislá, bude diskrétně vyřizovat přijatá oznámení a na jejich základě dávat povinnému subjektu doporučení pro předejití protiprávního jednání a k odstranění nežádoucího stavu (zjednání nápravy). Taková osoba by měla mít dostatečný časový prostor (předpokládá se nejméně 0,2 pracovního úvazku) pro výkon funkce a odpovídající materiální a další zabezpečení.
S ohledem k povaze funkce příslušné osoby, zejména posuzování relevance oznámení (zda by se mohlo jednat o přestupek či trestný čin nebo o jiné protiprávní jednání), je předpokladem pro její výkon taktéž odpovídající odborná způsobilost.
c) další povinnosti – mezi dalšími povinnostmi povinného subjektu lze jmenovat například povinnost umožnit podávat oznámení, resp. nebránit podávání oznámení, povinnost zajistit diskrétnost oznámení a záznamů o nich (s oznámeními se má mít možnost seznámit pouze povinná osoba), povinnost archivace záznamů o oznámení, povinnost přijmout vhodná opatření ke zjednání nápravy v návaznosti na zjištění vyplynuvší z oznámení atd.
5.) Jaká rizika by mohla vyplynout z neplnění povinností a neposkytnutí ochrany?
Nepříznivé důsledky při neplnění povinností podle legislativy na ochranu oznamovatelů mohou být v základu dvojího druhu.
V rovině soukromoprávní se může jednat o povinnost k náhradě hmotné a nehmotné újmy chráněnému oznamovateli či jiné ve smyslu zákona chráněné osobě (viz shora).
Vedle toho se může jednat o odpovědnost za přestupek. Návrh zákona předpokládá skutkové podstaty přestupků jak ve vztahu k povinným subjektům, tak ale i ve vztahu k příslušné osobě.
Taktéž je třeba vnímat, že spolu s přijetím zákona bude zavedení a řádné provádění systému oznamování jedním z předpokladů pro možné vyvinění se z odpovědnosti za trestné činy nebo přestupky ze strany právnické osoby; ta se z odpovědnosti vyviní, pokud prokáže, že učinila vše, co po ní bylo spravedlivé požadovat, aby spáchání činu zabránila.
Stávající návrh zákona o ochraně oznamovatelů, jak již bývá typické, není zpracován ideálně. V řadě směrů spoléhá na to, že adresát povinností zná rozhodovací praxi zejména Evropského soudu pro lidská práva o ochraně oznamovatelů a v jejím kontextu zavede a bude realizovat systém oznamování. Tím se již tak abstraktní a nepřehledná úprava pro člověka, který se s whistleblowingem prozatím nesetkal, ještě dále rozmlžuje.
Vedle toho nelze opomenout, že nastavení, zavedení a provádění systému oznamování je třeba realizovat v souladu s pravidly na ochranu osobních údajů (GDPR).
S problematikou whistleblowingu máme bohaté zkušenosti. Kolega Jakub Morávek se jím zabývá více jak 10 let. K problematice publikoval řadu odborných článků a je spoluautorem několika publikací. Taktéž je členem expertního poradního orgánu, s nímž byla připravovaná legislativa konzultována.
Naše kancelář je připravena Vám při přípravě na právní úpravu na ochranu oznamovatelů poskytnout plnou podporu a součinnost, včetně:
– podrobného seznámení s problematikou a chystanou zákonnou úpravou;
– proškolení příslušných zaměstnanců a tzv. příslušných osob;
– zpracování a zavedení vnitřních předpisů upravujících proces oznamování;
– nápomoci při vyřizování oznamování;
– výkonu funkce příslušné osoby.
Autor aktuality: doc. JUDr. Jakub Morávek, Ph.D.