Aktuální problematické otázky odměňování zaměstnanců

Aktuální problematické otázky odměňování zaměstnanců

doc. JUDr. Jakub Morávek, Ph. D., společník Felix a spol. advokátní kancelář, s.r.o.

Poslední rozsáhlá novela zákoníku práce z let 2020 a 2021 se dotkla řady oblastí. I s odstupem času lze její přínos a potřebnost hodnotit minimálně rozpačitě.

Jejím prostřednictvím zákonodárce stvrdil svůj přístup z posledních let, kdy jen málo reflektuje, co si praxe žádá, kdy vytváří pravidla, o kterých se domnívá, že jsou potřebná, aniž by však jejich potřebnost ověřoval. To vede ke stavu, kdy se právní svět rozchází s realitou.

Problematických momentů, na které by bylo vhodné legislativně reagovat, je přitom řada. Kupříkladu podnikatelé s mezinárodním přesahem by jistě ocenili racionalizaci pravidel pro určování a vyplácení odměny v cizí měně, což je podle aktuální zákonné úpravy značně problematické.

V tomto a nejméně ani v příštím roce však spíše nelze očekávat významnější novelizaci pracovněprávních předpisů. Jak odměňování v cizí měně, tak další problematické otázky tudíž zůstanou i nadále legislativně neřešeny.

To však nutně neznamená, že pomyslné pracovněprávní vody zůstanou stojaté.

Nejméně stejný význam jako právní předpis sám má totiž jeho výklad, zejména výklad podávaný vysokými soudy. A jsou to právě vysoké soudy, které v poslední době čeří pomyslnou hladinu více než zákonodárci.

Vzpomenout lze kupříkladu na v nedávné době budící pozornost rozhodnutí Nejvyššího soudu (následované rozhodnutím Ústavního soudu) ve věci České pošty (viz Nejvyšší soud ve věci sp. zn. 21 Cdo 3955/2018 a dále Ústavní soud ve věci sp. zn. I. ÚS 2820/20) týkající se pravidel odměňování zaměstnanců, konkrétně povinnosti zaměstnavatele zajistit rovné a spravedlivé odměňování zaměstnanců, kteří vykonávají stejnou práci a práci stejné hodnoty.

Soudy ve věci rozhodovaly o peněžitém nároku vzneseném zaměstnancem České pošty vykonávajícím práci řidiče. Zaměstnanec, zjednodušeně řečeno, stavěl svůj nárok na tom, že se zaměstnavatel dopouští nespravedlivého zacházení v odměňování a porušuje povinnost poskytnout stejnou odměnu za práci stejné hodnoty, jestliže odměňuje zaměstnance vykonávající práci řidiče v Praze vyšší odměnou než zaměstnance vykonávající práci řidiče v jiných částech republiky. Zaměstnanec se svým nárokem uspěl.

Ve rámci zdůvodnění svých rozhodnutí soudy mj. poukazovaly na to, že v řízení nebyla prokázána odlišná náročnost práce v jednotlivých regionech. Příčinu lze přitom minimálně částečně spatřovat v tom, že (alespoň se to podává z odůvodnění rozhodnutí) nebyla znalecky zkoumána rozdílnost namáhavosti samotného řízení v jednotlivých regionech a proběhlo jen schématické srovnání způsobu, jakým je práce vykonávána (délka trasy, zastávky, nakládky, vykládky atd.).

Sám průběh soudního řízení a jeho výsledek však nejsou až tak zásadní. Z hlediska aplikační praxe jsou podstatné obecné závěry, které lze z rozhodnutí dovodit.

Konkrétně řečeno, soudy v prvé řadě odmítly akceptovat argumentaci, že rozdílnou výší odměny zaměstnavatel reaguje na odlišné životní a další náklady v regionech. K tomu poukázaly jednak na to, že takové kritérium zákon nezná, a jednak na to, že není jasná metodika hodnocení, kterou měl zaměstnavatel použít.

Vedle toho, a to je podstatnější, soudy nepřistoupily k zúžení pojmu zaměstnavatel, jak to učinily například při rozhodování o rozvázání pracovního poměru z důvodu zrušení části zaměstnavatele, kde termínu zaměstnavatel přisoudily stejný význam jako pojmu závod. Krátce řečeno, dle soudu je tak třeba zásadu stejné odměny za stejnou práci a práci stejné hodnoty aplikovat napříč zaměstnavatelem a všemi jeho závody. Srovnáváni tak mají být zaměstnanci z různých závodů.

I přesto, že můžeme mít k takovému výkladu právní úpravy výhrady, lze z důvodu opatrnosti a prevence rizik (pokuty ze strany inspektorátu práce anebo povinnosti poskytnout doplatek zaměstnancům) doporučit uvedený právní názor respektovat, a to až do doby, než eventuálně dojde ke změně zákona či rozhodovací praxe vysokých soudů.

V praktické rovině to zejména pro zaměstnavatele s více závody na různých místech, u nichž lze očekávat větší tlaky na různé odměňování s ohledem na odlišnou cenu práce v jednotlivých regionech, znamená důsledně zvážit, v čem se případně stejně druhově vymezená práce jednotlivých různě odměňovaných zaměstnanců fakticky liší, a umět tyto důvody srozumitelně a komplexně popsat a vysvětlit. Určitým způsobem mohou v této souvislosti pomoci dobře zpracované a správně formulované pracovněprávní dokumenty, zejména vnitřní předpisy a popisy pracovních náplní.