16.03.2021 09:45
Shrnuli jsme pro Vás několik podstatných informací k povinnému testování zaměstnanců a dalších na onemocnění COVID-19 a poukazujeme na některé konkrétní problematické momenty.
Text se nevztahuje na veřejné zaměstnavatele, přičemž informaci veřejným zaměstnavatelům jsme připraveni podat na vyžádání.
K problematice jsou zveřejněny metodické materiály zejména Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva práce a sociálních věcí. Dostupné jsou ZDE a ZDE
Odpovědi na dotazy k testování jsou dostupné ZDE
Věřím, že jste se s dokumenty seznámili. Nebudeme zde tudíž jejich obsah opakovat. Cílem aktuality je poukázat na některé konkrétní problematické momenty, které na první pohled z materiálů neplynou.
Zásadní skutečností, kterou je třeba pomyslně vytknout před závorku, je, že stejně jako všechna jiná protiepidemická opatření je i povinné testování provázáno s nároky na příspěvky z kompenzačních programů. Neplnění povinností, resp. neschopnost prokázat řádné splnění předmětných povinností může mít za důsledek i zpětné odebrání již poskytnutých příspěvků z kompenzačních programů.
1) Testování dle počtu zaměstnanců – kdo všechno má být započítán
Prozatím tíží povinnost pravidelného povinného testování
– podnikatele, u nichž působí alespoň 250 „započitatelných“ osob – tito nesmí na svých pracovištích umožnit přítomnost osobám vykonávajícím u nich zaměstnání (nebo obdobnou činnost) bez negativního testu na přítomnost viru SARS-CoV-2 od 12. března 2021;
– podnikatele, u nichž působí od 50 do 249 „započitatelných“ osob – tito nesmí na svých pracovištích umožnit přítomnost osobám vykonávajícím u nich zaměstnání (nebo obdobnou činnost) bez negativního testu na přítomnost viru SARS-CoV-2 od 15. března 2021;
– podnikatele, u nichž působí od 10 do 49 „započitatelných“ osob – tito nesmí na svých pracovištích umožnit přítomnost osobám vykonávajícím u nich zaměstnání (nebo obdobnou činnost) bez negativního testu na přítomnost viru SARS-CoV-2 od 26. března 2021;
Do kumulativního počtu osob ve shora uvedeném smyslu se započítávají:
– všichni zaměstnanci v pracovním poměru (i pokud vykonávají práci z domova) a činní na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr;
– zaměstnanci přidělení k uživateli agenturou práce – tito zaměstnanci se započítávají jak vůči uživateli, tak vůči agentuře práce;
– další osoby, které na základě jiného právního vztahu, než je pracovněprávní, vykonávají práci nebo obdobnou činnost na pracovišti podnikatele/zaměstnavatele společně s jeho zaměstnanci – statutární zástupci společností, prokuristé, společníci obchodních korporací činní pro společnost, osoby samostatně výdělečně činné vykonávající práci na pracovištích zaměstnavatele jako subdodavatelé po delší dobu (nezapočtou se osoby samostatně výdělečně činné provádějící ad hoc úkony – instalatér při opravě prasklého potrubí atd.).
Působí-li osoba (ať již jako zaměstnanec nebo v jiné relevantní pozici), která je započitatelná do kumulativních počtů osob, u více podnikatelů, započte se do konečných počtů u každého jednoho z nich. Nemusí však být testována u každého zvlášť. Postačí, je-li testována pouze u jednoho z podnikatelů. Testování u jiného podnikatele však musí být druhý z podnikatelů schopen prokázat – postačí kupříkladu písemné potvrzení o provedeném testu a jeho výsledku, včetně prohlášení, o jaký z certifikovaných testů se jednalo, a že byl proveden v souladu s návodem.
V této souvislosti je třeba upozornit na odlišný názor prezentovaný v otázkách a odpovědích k testování vydávaných Ministerstvem průmyslu a obchodu, které k otázce „Můj zaměstnanec pracuje na dohodu u vícero zaměstnavatelů, u jednoho pracuje na HPP. Postačí mu provedení testu u toho zaměstnavatele, u něhož je na HPP? Máme jej evidovat v našich seznamech s tím, že mu byl test proveden u jiného zaměstnavatele?“ uvádí následující: „Dle mimořádného opatření se může místo testu na pracovišti člověk prokázat výsledkem profesionálního testu. Pro samotesty provedené u jiného zaměstnavatele taková výjimka v tuto chvíli není. Tím pádem by se měl u každého zaměstnavatele člověk otestovat znovu. Je velmi pravděpodobné, že pojišťovny neproplatí testy všem, ale metodické pokyny pojišťovny připravují a neznáme ani jejich pracovní podobu.“
Takový závěr však odporuje obecnému principu racionality. Současně by jeho aplikace představovala nepřiměřený zásah do osobnostních práv zaměstnance (nedůvodné nucení k opakovanému testování) a nepřiměřený zásah do vlastnického práva zaměstnavatelů, pokud by platilo, že příspěvek bude poskytnut jen tomu zaměstnavateli, který o něj požádá jako první.
2) Kdo nemusí být testován
Testováni nemusí být:
– osoby, které prodělaly laboratorně potvrzené onemocnění COVID-19, uplynula u nich doba izolace podle platného mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví, nejeví žádné příznaky onemocnění COVID-19, a od prvního pozitivního RT-PCR testu na přítomnost viru SARS-CoV-2 nebo POC antigenního testu na přítomnost antigenu viru SARS-CoV-2 neuplynulo více než 90 dní;
– osoby, které mají vystavený certifikát Ministerstva zdravotnictví ČR o provedeném očkování proti onemocnění COVID-19, a od aplikace druhé dávky očkovací látky v případě dvoudávkového schématu podle souhrnu údajů o léčivém přípravku (dále jen „SPC“) uplynulo nejméně 14 dní, nebo od aplikace první dávky očkovací látky v případě jednodávkového schématu podle SPC uplynulo nejméně 14 dnů, a očkovaná osoba nejeví žádné příznaky onemocnění COVID-19;
– zaměstnanci vykonávající práci na dálku, pokud se nedostavují na pracoviště (zaměstnanci vykonávající práci mimo pracoviště zaměstnavatele, avšak nikoli z domova, například obchodní zástupci atd., se testují jako běžní zaměstnanci – nedostavují-li se na pracoviště zaměstnavatele, je zaměstnavatel povinen jim zajistit testování jinak, tj. například předáním testovacího setu k provedení samotestování).
Povinnost testování tíží zaměstnavatele. Zaměstnavatel tedy musí být schopen prokázat, proč určití zaměstnanci testováni nebyli, tzn. ve vztahu ke každému jednomu netestovanému zaměstnanci je třeba umět prokázat některou ze shora uvedených skutečností.
3) Jak často testovat
Testování se provádí nejpozději v sedmidenním intervalu; pokud prvé testování zaměstnance proběhne ve středu, každé další musí následovat nejpozději po sedmi dnech, tzn. v případě zaměstnance nejpozději před začátkem středeční směny za týden od posledního testování.
Zaměstnanci a osoby vykonávající práci mimo pracoviště zaměstnavatele nedocházející na pracoviště (zaměstnanci na home office), pokud by měli vstoupit na pracoviště zaměstnavatele/podnikatele (po přechodnou dobu budou vykonávat práci na pracovišti zaměstnavatele), se testují před vstupem na pracoviště. Od této doby běží doba sedmi dní. Pokud opětovně nastane výkon práce na dálku, další test po sedmi dnech se neprovádí. Další test v pořadí následuje až v okamžiku, kdy by se měl dotyčný opětovně dostavit na pracoviště podnikatele.
4) Jaké testy lze použít, kdo je zajišťuje a hradí náklady
Testování musí být prováděno antigenními testy, příp. PCR testy.
Testování lze zajistit:
– U poskytovatele pracovně-lékařských služeb;
– v jiném zdravotnickém zařízení;
– prostřednictvím testů určených pro samotestování.
Testování je možné provádět pouze schválenými testy viz ZDE. Fakt, že test byl proveden schváleným testem, je třeba prokázat.
Absolvuje-li povinně testovaná osoba test mimo podnikatele, je povinna absolvování testu prokázat potvrzením vystaveným poskytovatelem pracovně-lékařských služeb, resp. zdravotnickým zařízením, nebo jinou osobou mimo podnikatele, která test provedla.
Náklady na testování hradí u zaměstnanců zaměstnavatel. Odlišná dohoda není možná. Osoby odlišné od zaměstnanců se mohou na úhradě nákladů po dohodě podílet.
5) Jak správně postupovat při testování
V případě samotestování zaměstnanců je třeba zaměstnance prokazatelně seznámit se způsobem, jakým se test provádí.
Pro účely pozdějšího prokazování řádného splnění předmětné povinnosti je vhodné uchovat prohlášení zaměstnance, že byl seznámen se správným způsobem provádění testu, že mu porozuměl a test provedl v souladu s návodem.
6) Jak postupovat, pokud povinná osoba odmítne testování
Osoby vypočtené v bodě 1), tj. zaměstnanci, agenturní zaměstnanci, spolupracující osoby samostatně výdělečně činné, a další osoby vykonávající práci na pracovištích podnikatele, jsou povinny se dle krizového opatření testování podrobit.
Bez negativního testu nemohou být vpuštěny na pracoviště podnikatele.
Nepodrobení se povinnému testu může být veřejnoprávním deliktem povinné osoby.
Nepřítomnost na pracovišti, resp. nevykonání sjednaného úkolu či práce, jako důsledek odmítnutí povinného testu zakládá odpovědnost povinné osoby; v případě zaměstnanců lze hovořit o neomluvené absenci, a tedy o porušení pracovní kázně.
S ohledem na citlivost věci lze však doporučit opatrnost při volbě odpovědnostních důsledků, které mají být uplatňovány, a dalšího postupu vůči povinné osobě, která testování odmítala.
Pro takový závěr ostatně svědčí i připojené stanovisko Ministerstva práce a sociálních věcí, ačkoliv se závěry MPSV v předmětném stanovisku se nelze ztotožnit, neboť (a) samotestovací sady určené pro laiky nevyžadují stěry ze zadní části nosohltanu, zpravidla se provádí ze slin a nevyžadují tedy zásah do tělesné integrity, navíc je nemusí provádět třetí osoby, (b) ust. § 199 zákoníku práce je delegační ustanovení a situaci spočívající v nepřítomnosti na pracovišti kvůli odmítnutí splnění právní povinnosti nepokrývá.
Jinak řečeno, pro jednoznačnější kvalifikaci důsledků plynoucích z odmítnutí povinného testování (nepřítomnosti na pracovišti) je vhodnější zvolit test ze slin, který si povinná osoba provádí sama bez účasti třetí osoby.
7) Státní příspěvek na testování
Příspěvek (prozatím nejvýše 60 Kč na test, celkem nejvýše 240 Kč za měsíc na jednu povinně testovanou osobu) na náklady spojené s pořízením/provedením testu budou hradit zdravotní pojišťovny na základě předložení seznamu testovaných zaměstnanců. Vzor prozatímní tabulky, která má dle aktuálního sdělení ministerstva sloužit k prokazování provedených testů, je připojen v příloze.
Jakým způsobem se bude žádost podávat prozatím není zřejmé. Z dostupných informací lze mít za to, že by jednak měly mít pojišťovny samostatné aplikace pro podávání žádostí, resp. že by měla (mohla) vzniknout jednotná aplikace pro podání žádosti, která by směřovala vůči všem pojišťovnám.
Prozatím doporučujeme vést údaje v přiložené tabulce a vést v patrnosti, že údaje v tabulce bude třeba doložit pro případ pozdější kontroly důkazy, tzn. účtu za nákup testů, zápisy o provedeném testování a jeho výsledku atd.
8) Jak naložit s použitými testy
S použitými testy je třeba naložit způsobem popsaným v metodickém sdělení Ministerstva životního prostředí, které je připojeno v příloze.
Stručně řečeno by měl být postup následující:
– Vložit všechny použité testovací sady do černého plastového pytle s tloušťkou alespoň 0,2 mm. V případě tenčích použít pytle dva – jeden vložit do druhého.
– Po naplnění nebo nejpozději do 24 hodin od prvního použití pytel zavázat a vnější povrch ošetřit dezinfekčním prostředkem.
– Pytel vyhodit do běžné nádoby na směsný komunální odpad. Nikdy neodkládat pytle s použitými testy vedle popelnic!
– Osoba manipulující s tímto odpadem si poté vždy důkladně umyje ruce mýdlem a teplou vodou nebo použije dezinfekci na ruce.
Pokud by k věci byly jakékoli dotazy, jsme připraveni Vám je na základě individuálních konzultací zodpovědět.
Tuto aktualitu pro Vás zpracoval doc. JUDr. Jakub Morávek, Ph. D..