Poskytování zdravotních služeb a péče o zdraví ve světle rekodifikace soukromého práva – dvoukolejnost právní úpravy

11.03.2015 15:12

Právní úprava poskytování zdravotních služeb prodělala v posledních několika letech řadu významných legislativních změn.

Prvý rok po nabytí účinnosti rekodifikace soukromého práva, která významně zasáhla v zásadě do všech myslitelných oblastí, byl primárně ve znamení sžití se s principy, zásadami a částečně odlišným pojetím nového soukromého práva a o přizpůsobení se novým standardům a požadavkům. V předchozích aktualitách jsme se věnovali dopadům rekodifikace zejména na podnikatele. Nyní se zaměříme na dílčí aspekty, které se dotýkají nejen podnikatelů, a které mohou mít význam pro každodenní život všech. Konkrétně se zde budeme věnovat péči o zdraví a poskytování zdravotních služeb.

Právní úprava poskytování zdravotních služeb prodělala v posledních několika letech řadu významných legislativních změn jak z hlediska poskytovatele zdravotních služeb, tak z hlediska jejich příjemce (pacienta).

Ke dni 1. 4. 2012 nabyl účinnosti soubor právních předpisů (veřejného práva) v čele se zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách (dále také jen „ZZS“), regulujících poskytování zdravotních služeb, který nahradil právní úpravu z 60. let minulého století (vedle ZZS šlo mj. o zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách atp.).

Zákon o zdravotních službách, jež je předpisem práva veřejného, krom jiného vymezil, co se rozumí pojmem zdravotní služby a určil pravidla jejich poskytování. Zde obsažená obecná právní úprava dopadá na všechny poskytovatele zdravotních služeb (ust. § 2 ZZS), tj. mimo lékařů například na fyzioterapeuty atp., neplyne-li ze zvláštních právních předpisů (např. zákon č. 373/2011 Sb.) něco jiného. U poskytovatele zdravotních služeb ve smyslu ZZS se předpokládá veřejnoprávní povolení.

Vedle toho ke dni 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen “NOZ“). Občanský zákoník, jako ústřední kodex soukromého práva, krom jiného upravuje i péči o zdraví, přičemž péče o zdraví ve smyslu ust. § 2637 NOZ zahrnuje úkon, prohlídku nebo radu a všechny další služby, které se týkají bezprostředně ošetřovaného a které jsou vedeny snahou zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav. Péče o zdraví však není činnost spočívající jen v prodeji nebo jiném převodu léků.

Vedle odlišné povahy právní úpravy občanský zákoník z hlediska své působnosti v oblasti péče o zdraví fakticky dopadá na širší okruh osob a případů nežli ZZS (poskytovatel péče o zdraví ve smyslu NOZ nemusí mít nutně veřejnoprávní povolení ve smyslu ZZS). Jinak řečeno, pojetí péče o zdraví ve smyslu NOZ není synonymem poskytování zdravotní péče dle ZZS (ostatně ani v případě, že předpisy práva soukromého a veřejného používají shodný pojem, není zaručena totožnost jeho obsahu, příkladem budiž pojem stavby ve smyslu soukromého práva a stavebních, či vodoprávních předpisů).

Právní úprava obsažená v NOZ tak svou povahou dopadá např. i na maséry, domácí ošetřovatele nebo léčitele, tj. na osoby, na které regulace ZZS nutně nedoléhají. To však nic nemění na tom, že před i po nabytí účinnosti NOZ a ZZS byli a jsou i tito „poskytovatelé“ povinni realizovat své služby lege artis.

V případě jak poskytovatelů ve smyslu ZZS, tak poskytovatelů ostatních dochází při péči o zdraví k uzavření smlouvy o péči o zdraví podle ust. § 2636 NOZ. A bude to právě Občanský zákoník, který bude podkladem pro případné nároky na náhradu újmy způsobené při poskytování zdravotních služeb, resp. péče o zdraví, byť by újma byla třeba důsledkem zanedbání povinností podle zákona o zdravotních službách.

Vedle toho může být porušení povinností podle ZZS příčinou vzniku veřejnoprávní odpovědnosti (za správní delikt či přestupek) podle jmenovaného zákona.

Právní úprava poskytování zdravotních služeb, resp. péče o zdraví, obsažená v NOZ a ZZS se z hlediska samotného standardu těchto služeb liší přes rozdílnost povahy právní úpravy co do svého obsahu jen nepatrně. Půjde-li tedy o subjekt podléhající ZZS, uplatní se oba režimy paralelně, přičemž NOZ nastoupí fakticky v momentě, kdy ZZS danou situaci řešit nebude, případně bude-li aplikace ZZS vyloučena.

Názory na praktický dopad této „dvoukolejnosti“ právní úpravy se v rámci odborné i laické veřejnosti různí. Již v tuto chvíli jsou nicméně relativně hojně řešeny dílčí problémy z ní vyplývající, které Vám postupně v rámci rubriky Aktualit přineseme.