15.06.2023 17:52
Před letními prázdninami jsme pro klienty kanceláře opět pořádali dvě tematicky zaměřené Snídaně s právem.
V pátek 19. května bylo téma snídaně zákon o ochraně oznamovatelů. Prošli jsem návrh zákona v jeho aktuální podobě a přiblížili si povinnosti, které z nové legislativy vyplynou, včetně způsobu jejich řádného splnění.
V pondělí 5. června jsme v podrobnostech probrali aktuální podobu novely zákoníku práce a její důsledky, včetně nejvhodnějších řešení k řádnému plnění nově zaváděných povinností. Spolu s tím jsme upozornili na některá aktuální rozhodnutí zejména Nejvyššího soudu České republiky týkající se pracovněprávních vztahů.
Oběma tématy klienty provedl doc. JUDr. Jakub Morávek, PhD., advokát a společník kanceláře Felix a spol.
Ke konaným Snídaním s právem připravil docent Morávek i krátkou aktualitu s informacemi hned ke třem oblastem, a to :
- ochrana oznamovatelů (whistleblowing),
- novela zákoníku práce a souvisejících právních předpisů, a
- ochrana osobních údajů (GDPR)
Právní úprava ochrany oznamovatelů (whistleblowing)
Na problematiku ochrany oznamovatelů jsme Vás upozorňovali již v několika předchozích aktualitách. Věnovali jsme jí také pozornost v jedné z tematicky zaměřených snídaní. V tuto chvíli nabývá opětovně na aktuálnosti.
V mediálním prostoru jste možná zaznamenali informaci o připravovaném zákonu na ochranu oznamovatelů (whistleblowerů), jímž má (se značným zpožděním) dojít k transpozici směrnice EU o ochraně oznamovatelů porušení práva EU. Směrnice měla být do právního řádu České republiky promítnuta do 17. prosince 2021. Značné meškání s plněním unijních závazků ze strany České republiky vedlo k zahájení řízení s Českou republikou ze strany Komise, jehož důsledkem je aktuálně stále narůstající pokuta pro Českou republiku.
Lze mít za to, že právě tyto skutečnosti akcelerovaly proces přijímání jmenovaného zákona. Jeho návrh byl aktuálně postoupen z Poslanecké sněmovny do Senátu Parlamentu České republiky. Účinnost lze předpokládat v červenci či v srpnu 2023.
Krom jiného by právní úprava ochrany oznamovatelů měla pro zaměstnavatele s nejméně 50 zaměstnanci a pro osoby mající statut veřejného zadavatele ve smyslu právní úpravy zadávání veřejných zakázek přinést povinnost zavést vnitřní oznamovací systém určený pro přijímání oznámení a spolu s tím povinnost ustavit tzv. příslušnou osobu, která bude oznámení vyřizovat. Statut chráněného oznamovatele by měl být spojen s ochranou proti odvetným opatřením v reakci na učiněné oznámení (například propuštěním z pracovního poměru, převedením na jinou práci). Oznámení by mělo být možné učinit prostřednictvím vnitřního oznamovacího systému nebo vůči Ministerstvu spravedlnosti (případně dalším orgánům veřejné moci), anebo (při splnění předepsaných podmínek) formou zveřejnění.
Novela zákoníku práce
Vedle směrnice o ochraně oznamovatelů porušení práva EU musí Česká republika do svého právního řádu promítnout mj. další dvě směrnice EU. Konkrétně se jedná o směrnici o transparentních a spravedlivých pracovních podmínkách a spolu s ní jde o směrnici o slaďování soukromého a pracovního života. Podobně jako v případě ochrany oznamovatelů i v tomto případě Česká republika mešká, když transpoziční lhůta uplynula v srpnu 2022.
K promítnutí obou směrnic do právního řádu České republiky má dojít prostřednictvím novely zákoníku práce a souvisejících právních předpisů. Novela zákoníku práce byla v polovině dubna 2023 předložena Vládou České republiky do Poslanecké sněmovny.
Novela, jejímž dílčím částem (navíc v různých mutacích) je v médiích heslovitě (a často značně nepřesně) věnována pozornost, se vedle oblastí, na něž cílí evropská legislativa (informování zaměstnance při vzniku pracovního poměru o jeho pracovních podmínkách, rodičovská dovolená a zvláštní pracovní podmínky zaměstnanců pečujících o děti atd.) podstatným způsobem dotýká i dalších institutů. Jmenovat lze zejména dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr (zavedeno má být právo na dovolenou či povinnost rozvrhovat pracovní dobu) a práci na dálku.
Byť je z hlediska parlamentního projednávání novela teprve na začátku a nelze vyloučit, že její znění ještě dozná změn, s ohledem na propojení s evropskou legislativou a na hrozbu sankcí, podobně jako v případě legislativy na ochranu oznamovatelů, je stejně tak možné, že může projít Poslaneckou sněmovnou i Senátem Parlamentu České republiky relativně rychle s tím, že účinnosti by mohla nabýt ve druhé polovině roku 2023.
S ohledem na dotčené oblasti je zjevné, že spolu s účinností novely bude třeba provést u jednotlivých zaměstnavatelů určité změny interní dokumentace, příp. také úpravu vnitřních procesů a elektronických systémů. Rozsah potřebných úprav bude individuální dle situace u každého jednoho zaměstnavatele zvlášť.
Ochrana osobních údajů
V oblasti ochrany osobních údajů sice v tuto chvíli není projednáván žádný legislativní návrh, neustává však aktivita jak Evropského sboru pro ochranu osobních údajů, tak Úřadu pro ochranu osobních údajů, jde-li o formulaci metodik a dalších podpůrných materiálů. Za všechny lze v tuto chvíli poukázat například na Úřadem pro ochranu osobních údajů předloženou metodiku ke kamerovým systémů, kterou je aktuálně možné připomínkovat (viz odkaz ZDE). V návaznosti na zkušenosti z aplikační praxe a aktuální přístupy Úřadu pro ochranu osobních údajů a Evropského sboru pro ochranu osobních údajů se ve vztahu k právní úpravě na ochranu osobních údajů nabízí podotknout a částečně zopakovat:
– informační povinnost – Úřad pro ochranu osobních údajů lpí na srozumitelnosti a přehlednosti informací podávaných ve vztahu k jednotlivým zpracováním osobních údajů. Negativně hodnotí zejména situace, kdy jsou informace k jednotlivým zpracováním osobních údajů podávány souhrnně, tedy bez vzájemného rozlišení;
– on-line kamerové systémy – z metodických materiálů Evropského sboru pro ochranu osobních údajů plyne, že přenos obrazu z kamerového systému v režimu on-line (bez záznamu) má taktéž
povahu zpracování osobních údajů ve smyslu obecného nařízení o ochraně osobních údajů. Mimo jiné i ze shora zmíněné metodiky ke kamerovým systémům plyne, že Úřad pro ochranu osobních údajů tento přístup reflektuje a (oproti stavu před přijetím obecného nařízení o ochraně osobních údajů, kdy v režimu podle zákona č. 101/2000 Sb. on-line kamerové systémy ze své působnosti vylučoval) kamerové systémy v režimu on-line považuje taktéž za zpracování osobních údajů;
– věrnostní kluby/uživatelské profily – Úřad pro ochranu osobních údajů aktuálně vede interní diskusi ohledně právního titulu pro zpracování osobních údajů ve věrnostních klubech či při provozování uživatelských profilů věrnostních karet atp. V základu jsou uvažovány dvě varianty. Jednak se jedná o souhlas se zpracováním osobních údajů a jednak se jedná o smlouvu mezi správcem osobních údajů a subjektem údajů. V tuto chvíli není k dispozici konečné stanovisko. Z dosavadních výstupů však lze dovozovat, že rozlišujícím kritériem by měly být funkcionality profilu. Konkrétněji řečeno, pokud profil slouží pouze k získávání informací a nejsou s ním (například s použitím věrnostní karty navázané na profil) spojeny další zvláštní práva neregistrovaným osobám nedostupná (například prodloužená záruka, možnost vrácení zboží v prodloužené době, bezplatná výměna zboží atd.), právním základem zpracování osobních údajů by měl být souhlas se zpracováním osobních údajů. Ve zbylých případech, tedy zejména pokud je na členství navázáno poskytování dalších zvláštních práv při uzavření kupní smlouvy či smlouvy o poskytování služeb, by právním titulem mělo být dle čl. 6 odst. 1 písm. b) GDPR uzavření smlouvy, resp. přijetí nezbytných opatření před uzavřením smlouvy na žádost subjektu údajů;
– standardní smluvní doložky pro předávání osobních údajů do třetích zemí – počínaje dnem 27. června 2021 je k dispozici univerzální sada standardních smluvních doložek pro zajištění odpovídající úrovně ochrany pro předávání osobních údajů do třetích zemí, které nejsou z hlediska GDPR tzv. bezpečné. Tyto smluvní doložky jsou obsaženy v rozhodnutí Komise 2021/914. Jmenovaným rozhodnutím bylo taktéž stanoveno, že nejpozději do dne 27. prosince 2022 musí být v rámci úpravy vztahů při zpracování osobních údajů, kdy dochází k předávání osobních údajů do třetích zemí neposkytujících odpovídající úroveň ochrany, nahrazeny dřívější standardní smluvní doložky nově schválenou sadou. Pakliže se tak do uvedeného termínu nestalo, na zpracování osobních údajů využívající standardní smluvní doložky obsažené v dřívějších rozhodnutí Komise se hledí, jako by nebyla zajištěna odpovídající úroveň ochrany osobních údajů při předávání do třetích zemí.
Současně se nabízí připomenout, že s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci Schrems II je třeba ověřovat, zda záruky plynoucí ze standardních smluvních doložek (zejména s ohledem na úroveň právního státu ve třetí zemi) lze reálně považovat za dostatečný prostředek ochrany pro předávané osobní údaje.
Tuto souhrnnou aktualitu pro Vás zpracoval doc. JUDr. Jakub Morávek, PhD.,